Názory
komentáře, glosy, reakce
Chvála umění!*
Umění je věčné, chtělo by se říci, protože je součástí lidské identity prakticky od nepaměti. Už do životů našich praotců – sběračů a lovců před tisíci lety totiž přirozeně pronikly třeba jeskynní malby, drobné kostěné sošky, šperky či hudba a popěvky všeho druhu, které sloužily jako doprovod nejrůznějších rituálů i pro okrasu těla a ducha. Stejně staré je ale i ničení umění člověkem. Jak je lidská historie sledem po sobě nastupujících kultur a generací, je také smutnou i bizarní kronikou vědomé destrukce krásna z pohnutek politických či náboženských. Někdy ovšem i bezdůvodných a o to víc fundamentálních. Jednotlivci i skupiny; zfanatizované davy i racionálně myslící jedinci, ti všichni drancovali a ničili ve jménu svého pokřiveného pohledu na fungování společnosti. Mnohá díla tak z kolektivní lidské paměti už nenávratně zmizela, další mizí právě teď a nadále bohužel i budou.
O to více si vážím těch, kteří k umění přistupují ze zcela opačné perspektivy. Zachovávají výtvarná díla svých předků pro další generace, předávají knihovny plné písemností svým dětem, nebo je třeba učí lidovým písním, aby neupadly v zapomnění. Tak je to i s tímto morovým sloupem Jiřího Seiferta, jehož zrestaurování jsme v roce 2025 přijali jako svou povinnost. Poselství morových sloupů, vždy směřované k metafyzickým bytostem přesahujícím lidské chápání i objektivní poznání, bývalo buď děkovné za ochráněné životy i majetky, nebo naopak prosebné, tedy myšlené jako přímluva za pokojnou budoucnost. Kéž je tomu tak i se sloupem Seifertovým! S úctou a pozdravy Vám všem
P. S. Pevně věřím, že pokud čtete tyto řádky, děje se tak z příčin vysloveně příznivých.
21/8/2025
*Text je součástí poselství dalším generacím, uloženého do Morového sloupu Jiřího Seiferta