Názory

komentáře, glosy, reakce

Otevřený dopis Gretě T.

(k jejímu prohlášení o despotickém a rasistickém kapitalismu Západu)

Milá Greto,

jsem přesvědčen, že lidstvo v realitě světa, tak na hony vzdálené bláznivým utopiím, nikdy nedokáže vytvořit a spravovat takový politický a ekonomický systém, který by byl dostatečně spravedlivý ke všem jedincům bez rozdílu. Už jenom z té podstaty, že každý řád nerozlučně stojí na lidech. A ti jsou vybaveni i špatnými charaktery a vlastnostmi a nedílně také bezcitným sobectvím, které je bohužel jejich přirozeností (četla jsi v této souvislosti třeba Hobbese?). A které nezbývá než vytrvale zmírňovat společenskými mravy a pravidly. 

Nepochybný úspěch západního světového řádu je založen na soutěživosti myšlenek, aktivit, individuální cílevědomosti či talentu. V tom jsou schopnosti lidí až fascinující. Ostatně i Tvoji rodiče a další předci s uměleckým a přírodovědným nadáním jsou toho zářným příkladem. Prosadili se ve svém oboru a ten "despotický řád", jak jej nemilosrdně nazýváš, jim nekladl žádné překážky. Naopak jim k úspěchu napomohl svým důrazem na rovnost příležitostí, svobodu uplatnění talentu a individuální píli. I (nejen) Tobě ten samý "despotismus" zase umožňuje prakticky bezbřeze a beztrestně hlásat cokoli. Včetně ryzích módních výstřelků dnešní doby. Neznám v historii lidstva jiný systém, který by na obranu individuálních svobod zacházel tak daleko, než je demokratický kapitalismus. Všechny ostatní žité režimy ve všech koutech světa ty samé svobody vždycky jen nemilosrdně utlačovaly a utlačují.

Kapitalismus má ovšem i mnoho slabin. Tou největší nepochybně je, že mnohdy nedokáže poskytovat dostatečnou ochranu a péči těm, kteří v jeho dravém prostředí neobstojí nikoli vlastní vinou, ale životním údělem. Tím, že mají svou životní startovní čáru posunutou (až příliš) vzad a sami nejsou schopni ten hendikep vyrovnat. Z důvodů rodinných, sociálních, zdravotních, geografických, etnických i jejich vzájemnými kombinacemi. Koho ale za tu do očí bijící primární nespravedlnost ztrestat? Generace jejich předků, kteří si dokola předávají neblahé kulturní vzorce? Jejich rodiče? Uměle vytvořený systém? Boha?

Nenávist jako pohon zkázy

Za nejnebezpečnější lidskou vlastnost považuji nenávist. Dějiny jasně ukazují, že lidé s takovou osobnostní výbavou dokáží velmi rychle přivést ke zmaru rodiny, komunity, státy i celé kontinenty. Protože nenávist plodí jen zlo, nemá jiný cíl. A apriorní nenávist k současnému západnímu řádu je bohužel fundamentálně přítomna i ve Tvém volání po radikální změně. V jednom 100 let starém textu se praví: "Kapitalismus se přeměnil ve světový systém koloniálního útisku a finančního deptání obrovské většiny obyvatelstva zeměkoule hrstkou "pokročilých" zemí. ... V čem vlastně tkví ekonomická základna tohoto světodějného zjevu? Tkví v parazitismu a v zahnívání kapitalismu, zjevech, které charakterizují jeho nejvyšší historické stadium, imperialismus. Kapitalismus ... vytvořil dnes hrstku velmi zámožných a mocných států (je to necelá jedna desetina obyvatelstva Země, při nejpříznivějším a nejpřehnanějším výpočtu necelá jedna pětina), které odírají celý svět." Cítíš, jak jsou ta slova blízká Tvým vlastním? S přeměnou světa to jejich autor (měl revolucionářskou přezdívku Lenin) myslel naprosto vážně. A jeho následovníci na všech kontinentech ve jménu údajně spravedlivějšího ideálu nenávistně válčili, kořistili, zotročovali, popravovali a ničili životy miliónů lidí i celých společností (včetně té mé) po dlouhá desetiletí. A činí tak mnohde dodnes. Sami se přitom obdařili výsadou privilegované kasty, a povýšili tak nespravedlnost světa na druhou. To pro rozumně uvažujícího člověka přece nemůže být cesta.

Václav Havel dokonale postřehnul, že nenávist je v lecčem velmi podobna lásce: obě se absolutně upínají k druhé bytosti. Zatímco milující touží po milovaném, nenávidějící po nenáviděném. V tom druhém případě ale jde o tragickou zvrácenost. "V podvědomí nenávidějících dřímá zvrácený pocit, že jsou jedinými pravými držiteli kompletní pravdy, a tudíž jakýmisi nadlidmi či dokonce bohy, a že z tohoto titulu zasluhují kompletní uznání světa, ba dokonce jeho kompletní povolnost a loajalitu, ne-li slepou poslušnost. Chtějí být středem světa a jsou permanentně frustrováni a podrážděni tím, že svět je jako svůj střed nepřijímá a neuznává, že si jich dokonce snad ani nevšímá, ba že se jim možná i posmívá. Jsou jako rozmazlené či špatně vychované děti, které si myslí, že jejich matka je na světě jen a jen proto, aby je zbožňovala, a které jí zazlívají, že občas dělá i něco jiného, například že se věnuje sourozencům, manželovi, knize nebo nějaké práci. To všechno pociťují jako křivdu, zranění, útok proti sobě, zpochybnění vlastní hodnoty. Vnitřní náboj, který by mohl být láskou, se zvrací v nenávist k domnělému zdroji v ublížení." Havlova slova dokonale vystihují podstatu frustrace a přerod člověka v tragickou bytost. Z pocitu (z)neuznání, z lidské malosti, ze závisti.

Lze napravit svět?

Ideje, jak přerodit a napravit svět, jsou staré jako lidstvo samo. Stejně tak filozofické návody, jak správně vychovávat a vzdělávat elity a politické lídry, z nichž po staletí vyplývají tři elementární požadované ctnosti - spravedlnost, uměřenost a konání dobra pro blaho druhých (Aristoteles). Co z toho všeho vyplývá? Rozhodně ne, že se člověk musí nutně spokojit s prostředím, do kterého se narodil, že nemá mít ambice posunout sebe sama výš a že k tomu nemá dostat příležitost a podporu blízkých i společnosti. Ale že i když se mu to nepodaří, musí mít v očích druhých stále stejnou hodnotu jako ti ostatní. Tedy že se všichni navzájem ctíme jako sobě rovni bez ohledu na okolnosti. V tom je sama podstata spravedlnosti. "Když král prohlásil, že dobře odpověděl, zeptal se jiného: Který člověk je hoden našeho obdivu? Tázaný muž pak odpověděl: Ten, kdo oplývá slávou, bohatstvím i mocí, a přesto se vnitřně považuje za rovného všem lidem. I tebe lidé obdivují, když tak činíš..." (List Aristeův, 2. st. př. Kr.)

Milá Greto, měj své ideály a nahlížej problémy světa z různých ideových pozic. Ale nekompromisní sebeprosazování a nenávist k někomu nebo k něčemu jsou špatnými rádci. Je to neřízená destrukce sebe sama. Na rozdíl od mnohých žiješ svůj prakticky bezstarostný život v rodině, která o Tebe pečuje, dala Ti lásku i vzdělání, a ve společnosti, která patří k nejsolidárnějším a sociálně nejspravedlivějším na světě a už přes dvě století nezažila válku, ani jakoukoli nesvobodu. Važ si toho. A pamatuj ještě na jednu věc, spravedlnost a nespravedlnost jsou stejnorodé pojmy, nikdy neexistují izolovaně. Stejně tak mír a válka či svoboda a útlak. Bez jednoho nelze poznat druhé. A tím poznáním se člověk učí. Třeba i to být lepším.

30. listopadu 2022



Starší příspěvky: