Názory

Brilantní studie populismu. A o tom, co z něj může povstat

Nedělejme si iluze. Zlo v lidech dřímá přirozeně a čeká na svou šanci povstat. A jen individuální morálka a etika společenství, jehož je člověk součástí, tomu snad dokáží být účinnou brzdou. Mnohdy dočasnou. To je ve zkratce generální poselství inscenace Už je tady zas! v libereckém Divadle F. X. Šaldy Liberec. A Adolf Hitler jako hlavní postava, která se náhle po desetiletích probudí v moderním Berlíně, tak jiném a překvapivě přece stejném, tu je pouze poctivým předobrazem současných populistických politiků. Kteří jsou schopni podlamováním demokratických institucí, prázdnými, ale líbivými hesly, zdánlivě jednoduchými návody k řešení čehokoli i šířením konspiračních teorií snadno ovládnout (přesněji uřvat) veřejný prostor. Tady vzlínají zárodky budoucí autokracie i tyranie.

Stoupenců této navýsost emoční politiky je vždycky dost; člověk totiž dokáže pozoruhodně snadno zahodit to lepší v sobě a ještě snadněji podlehne šílenosti davu i hrubosti anonymity sociálních sítí.

Už je tady zas! je komedií, ale jen na první dobrou. Při hlubším pohledu jde spíš o mrazivou výpověď o tragické minulosti a tragické budoucnosti. Protože ta zkrátka jednou musí přijít. Nad mnoha vtipy se sice divák automaticky zasměje, ale už po vteřině si uvědomí, jak zrůdné jsou. Pár příkladů?

• Plyn do vody nepatří, vyplivuje AH znechuceně z úst sycenou vodu.
• Iráčan, Íránec a Syřan si užijí v nevěstinci. Kdo to zaplatí? Německo!, (ne)šprýmuje AH ve své televizní show.
• Tak buďto byli ve 30. letech všichni moji voliči idioti, nebo to byla vůle lidu, připomíná AH divákům, že tyrani se mnohdy k moci dostávají legitimně.
• A pozor, o židovství se nevtipkuje, upozorňuje šéfka televizní stanice, čemu se AH má ve svém pořadu vyhnout. No samozřejmě, židovství vůbec není vtipné, reaguje AH zcela vážně.

Sám Hitler je v divadelní inscenaci zahrán mistrně. Zavřete oči a vybavte si nejen historickou postavu, ale kteréhokoli současného populistu. A jste doma. Nebo hned vedle v Maďarsku i Slovensku, v nedávném Polsku a mnohde jinde. Vzorce jednání jsou pořád stejné. Zdeněk Kupka si přitom svým výkonem v hnědé uniformě i v trikolorované šusťačce (ostatně neformální oblečení patří k další výbavě populistů, aby se více přiblížili svému davu) řekl minimálně o nominaci na Thálii; snad si toho někdo z Herecké asociace také všimne. A pro uniformované postavy je přesný typ, jako jím kdysi byl Ladislav Dušek. Kromě velkého množství textu se musel mj. vypořádat i se sektorovým rozdělením hlediště do dvou stejnorodých částí a tzv. dávat spravedlivě ve prospěch obou protilehlých diváckých táborů. Mimořádně těžké. Jako by tím ale režijně vznikla klasická politická aréna (Dobrý večer, vítejte v Kotli!), v níž se populista Hitler snaží ovlivnit tu jednu, tu druhou část davu o své politické pravdě. V divadelním světě se mu to nemohlo povést. Ale v tom opravdovém? A ještě jedna výhoda sektorů – diváci se mohou po celou dobu vzájemně pozorovat, reagovat na sebe. Oboustranné zrcadlo.

Už je tady zas! mohou diváci znát jako vcelku úspěšný německý film z roku 2015. Pokud jste ho viděli, zapomeňte na něj. Liberecká inscenace je sugestivnější, sevřenější, uvěřitelnější. Musí být, protože i svět za těch devět let urazil kus cesty. A bohužel mnohé ztratil směrem k horšímu, k nejistotě zítřka. Až se inscenace Už je tady zas! přejmenuje pod tlakem reality na Už je tady!, promění se ten zítřek náhle v dnešek. Nebo to nehrozí?

7/4/2024

Starší příspěvky: