Vysvědčení - pět aktuálních témat k českému školství

Máte informace o zhoršujícím se prospěchu a vědomostech žáků a studentů? A je podle Vás důvodem současný způsob výuky nebo se tím jen více odkryly již existující nedostatky a problémy školství?

Je třeba říci, že vypnutí škol působí jako naprostá sociální dezorganizace, ztráta sociální identity i vztahů (mezi žáky, žáky a učiteli, učiteli a rodiči). Postihuje základní návyky školáků, dosavadní vzorce chování, vědomosti a dovednosti nevyjímaje. Látka je významně redukována především o předměty společenské (výchovy), které jsou ale mimořádně důležité pro tvůrčí rozvoj dětí, posilování jejich charakterů, sociální inteligence. Chybí tu dlouhodobě silné MŠMT, které by školám poskytlo neprůstřelnou oporu v mnoha rozhodnutích. Řada škol si např. zákaz zpěvu vyložila jako zákaz hudební výchovy, což je absurdní. Školství obecně (nejen v Česku) dokáže jen pomalu reagovat na větší změny, a přestože je tu opravdu významně kvalitativní rozdíl mezi jarem a podzimem, přiznejme si, že jsou stále učitelé, kteří vyučují v dlouhodobě zajetých kolejích, které ale nelze do distanční výuky účinně převést. Je ale také pravdou, že v situaci, kdy panuje zmatek nad zmatky, učitelé nevidí za roh nejbližších 14 dnů, nemohou vůbec plánovat, pracovat koncepčně, mají mnozí možná i oprávněný pocit, že jejich práce v takové situaci postrádá větší smysl. Dopad toho všeho se neukáže hned, ale až s odstupem a bude dlouhodobý.

MŠMT doporučilo hodnotit žáky na vysvědčení slovně, nicméně podle informací mnoho škol tuto možnost nevyužilo a klasifikuje tradičně. Je to podle Vás vůči žákům správné a nezpůsobí jim další stresující zátěž? Nemělo by se také při nastávajících přijímačkách, maturitách, zkouškách přihlédnout ke zcela výjimečné situaci?

Distanční pololetí bych vůbec nehodnotil, je to zmarněný půlrok. Ale dlouhodobě vidím jako ideál kombinované hodnocení, tedy slovně + známka (s jasným popisem, co se za ní skrývá), s významně motivačním aspektem, aby skutečně každé dítě zažilo aspoň dílčí úspěch a vzdělávalo se s radostí. Hodnotit distanční vzdělávání jen známkou považuji za nejhorší možný způsob. A že v takové situaci dokonce řada žáků obdrží i nedostatečnou, pak takřka za pedagogický zločin. Na druhou stranu, doporučení MŠMT v tomto směru školám opět příliš nepomohla. Jak mají třeba v této době hodnotit tělocvik? Mám obavu, že pololetní vysvědčení nakonec může zasít mnoho sváru mezi učitele a rodiče, doba je velmi výbušná a lidé na mnoho věcí citlivější než dříve. A pokud jde například o maturity, byl jsem o jejich úpravě či zrušení přesvědčen už i v loňském školním roce a tento názor u mě jen posílil.

Jste např. pro to, aby se plošně letošní rok opakoval, aby se zkrátily prázdniny, pokud bude epidemická situace v létě vlídnější, či rozšířil rozvrh i na víkend? Jsou to podle Vás reálné možnosti, jak dohnat vzdělávání?

Opakování školního roku není v praxi vůbec představitelné - není dostatečná kapacita budov ani učitelů. A jakkoli jednostranně navýšit výuku o další dny a týdny považuji za nemožné směrem k učitelům. To se nedá zvládnout fyzicky, ani psychicky, už teď jsou unavení a do jisté míry i frustrovaní. Musíme se smířit s tím, že řada dětí z této generace školáků o něco přijde (zejména ty se speciálními vzdělávacími potřebami, ty z méně sociálně podnětného prostředí), a tím pádem i společnost jako celek.

Stávající výuka je jistě náročná nejen pro žáky (rodiny), ale i pro pedagogy, přesto mnoho z nich se obává návratu k běžnému školnímu rozvrhu. Co by mělo být podle Vás prioritou?

Prioritou je co nejrychlejší návrat k prezenční výuce, jen tak se dá ještě něco zachránit. Jinou alternativu nevidím. A měla by to být i priorita státu. Ale vůbec se nebráním zachování některých prvků distančního vzdělávání třeba u dětí, které jsou dlouhodobě nemocné atd.

Co v současném způsobu vzdělávání nejvíce postrádáte, co Vám nejvíce vadí, z čeho máte obavy, co považujete za nejdůležitější a máte radu/nápad, jak by se situace měla či dala vyřešit? Případně jaké jsou Vaše konkrétní zkušenosti se současným vyučováním.

Co mi vadí? Že moje děti nemohou chodit do školy. Že politici nemají ke vzdělávání žádnou empatii a vláda není schopna ho vnímat jako prioritu své země. Postavení školství je momentálně tak asi na úrovni pěstování řepky. Vadí mi třeba i vypnuté kamery některých učitelů při online výuce, to je pro mě velký etický problém. Generálně ale nebezpečně rozevíráme nůžky mezi jednotlivými dětmi, rozdíly mezi nimi budou silně narůstat. A na rovinu řečeno, v tuto chvíli naše školství už zdaleka neposkytuje rovný přístup ke vzdělání pro všechny, protože je paralyzované. Své dílčí návrhy o přednostním očkování učitelů, respirátorech aj. jsem již před časem prezentoval v otevřeném dopisu premiérovi, nemá smysl je pořád opakovat. V Liberci tedy nakupujeme další desítky tisíc respirátorů ffp2 pro učitele a až školy konečně otevřou, budeme připraveni je ochránit. Stát nechce, my ano.

25/1/2021

Otázky byly zaslány pro potřeby diskuzního pořadu ČT